Nejběžnější genetickou predispozicí k trombózám je mutace v genu pro faktor V. Jedná se konkrétně o bodovou mutaci v podobě záměny nukleotidu G (guanin) za A (adenin) na místě 1691 v molekule DNA tohoto genu (Leidenská mutace). Tato nukleotidová substituce má za následek substituci aminokyseliny argininu (Arg = R) za glutamin (Gln = Q) v peptidickém řetězci na místě 506. To má za následek rezistenci faktoru V k protisrážlivé (antikoagulační) aktivitě APC (aktivovaný protein C). Protein C působí jako antikoagulant v kaskádě zajišťující srážlivost krve. V plazmě cirkuluje jako neaktivní. Při vazbě proteinu C k trombinovému a trombodulinovému receptorovému komplexu umístěném na cévních buňkách vrstvy zvané endotel dochází k jeho aktivaci na APC. APC působí jako sérová proteáza, která inaktivuje koagulační faktory Va a VIIIa. Touto inaktivací je regulována přeměna dalších srážlivých proteinů, jako je faktor X a protrombin. Tím je zastavena celá koagulační kaskáda. Vlivem mutace ve faktoru V dochází k rezistenci tohoto faktoru k APC a tím k nerovnováze v koagulační kaskádě. Až 95% rezistence k APC je podmíněno právě bodovou mutací G1691A ve faktoru V.

U Evropanů a Severoameričanů je tato mutace přítomna průměrně u 5% populace. Dále je přítomna přibližně u 20% všech případů hluboké žilní trombózy, asi v 50% hlubokých žilních trombóz s rodinnou historií a přibližně v 60% trombóz spojených s těhotenstvím. Riziko venózních trombóz u homozygotních jedinců je přibližně 10x vyšší než u heterozygotů a přibližně 90x vyšší než u jedinců bez mutace. Vyšší výskyt trombóz u probandů (tzn.: osoby, které zažádaly o genetické vyšetření a informovaly o výskytu významných chorob v rodině) homozygotů pro Leidenskou mutaci než u heterozygotů naznačuje kodominantní způsob dědičnosti (typ dědičnosti, kdy se projeví obě vlastnosti zděděné od rodičů).

Rezistence k APC není klasickou dědičnou chorobou, ale spíše důležitým rizikovým faktorem, protože mnohonásobně zvyšuje riziko trombotizace v porovnání s normálním stavem. Trombózy nejčastěji vznikají v souvislosti s dalšími rizikovými faktory, jako je např. chirurgický zákrok a gravidita, ale i v těchto případech se u nositelů Leidenské mutace riziko trombózy mnohonásobně zvyšuje. Až 60% žen s první epizodou trombózy nebo tromboembolie v graviditě jsou nositelkami této mutace. Rovněž část spontánních potratů může mít tromboembolickou etiologii. Např. u žen s rezistencí k APC došlo k potratu ve 2. trimestru ve 20%.

Velmi důležitá je interakce mezi Leidenskou mutací a zvýšeným rizikem projevení trombóz při užívání hormonální antikoncepce. Ani užívání kontraceptiv III. generace toto riziko oproti kontraceptivům II. generace nesnižuje, spíše naopak. Trombóza se vyskytuje přibližně u 4% žen, které užívají hormonální antikoncepci, ale nevyskytuje se u nich Leidenská mutace, u 8% žen neužívající hormonální antikoncepci, které jsou nositelkami alespoň jedné mutantní alely, a u 35% žen při kombinaci obou faktorů. Jinak řečeno, u heterozygotek užívající hormonální antikoncepci se zvyšuje riziko trombózy až 30x a u homozygotek 50-100x (právě genetický test Vám pomůže v odhalení, zda jste nositelkou rizikové mutace a současně odhalí, zda jste heterozygotem či homozygotem).

Na konci roku 1996 byl identifikován nový genetický rizikový faktor pro žilní trombózy. Tímto faktorem je jednonukleotidová substituce G (guanin) za A (adenin) na místě 20210 v 3´nepřekládané oblasti v genu pro protrombin (faktor II). Tato substituce u postižených jedinců vyvolá zvýšení produkce protrombinu (jeho koncentrace v plazmě je pak 130% normy) a tím i větší dispozici ke srážení krve. Heterozygotnost pro tuto mutaci je spojována s 2,8x vyšším relativním rizikem žilních trombóz.

Rozšíření heterozygotů ve skupině pacientů s potvrzenou trombózou je 5% až 6,2%, zatímco ve skupině zdravých jedinců 1,2% až 2,5%.

K dalším genetickým mutacím faktoru V patří též tzv. haplotyp HR2. Je vyvolán polymorfizmem A4070G v exonu 13 genu pro faktor V, který způsobí záměnu histidinu (R1 alela) za arginin (R2 alela) v místě 1299 B domény. Tato záměna je odpovědná za snížení hladiny faktoru V, kdy pokles k 20% normálu způsobí mimo jiné i rezistenci na aktivovaný protein C. Defektní je zejména kofaktorová účast faktoru V pro zastavení aktivovaného faktoru VIII s aktivovaným proteinem C.

Parametry